Tam v tichu, kde mraky se stékají,
V křiku ulehá pláč k odpočinku
Hlasitě žadoním o jeden další den
Oči mé tající krásu neunesou dál
A přehrady nostalgie praskají
Neb hodiny neúprosně nám tikají
A tak dopíjím trpkého vína sklenku
Když temné hromy v dálavách šeptají
Příběh o snech který jsme zpackali

Zaslepeni prázdnotou obyčejnosti
Přehlédli kapku radosti z okamžiku
Co předčila by příkopy všech oceánů
Když v srdcích přetékal epos skutku
Naše myšlenky jen v kruzích bloudily
A doutnal hněv na polích smutku
Pro nevědomost z níž jsme se zrodili
Věčnost nás nečeká ukrytá v klíně
Potají minula schovaná ve vteřině
navždy vydechla my přesto dále sníme

coded by 0×63

This entry was posted on Sunday, May 2nd, 2010 at 23:16 and is filed under Poetry_CZ, Public. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can leave a response, or trackback from your own site.